Jdi na obsah Jdi na menu
 


Děti a Duch svatý

26. 5. 2007

  Jednou o víkendu jsem byla v Praze. Daleko od Varů, od Plzně, od všech akcí… „Tak si aspoň odpočnu“, říkala jsem si. Jenže to dopadlo zase trochu jinak... 

  V Praze v Dejvicích se nachází Arcibiskupské pražské katechetické středisko. V tomhle místě se pravidelně konají formace pro katechety (katecheta je člověk, který vede náboženství pro děti, či pro dospělé). A snad úplnou „náhodou“ se jedna z formací konala i v době, kdy jsem tu byla já.

  Upřímně, zprvu se mi tam moc nechtělo. Oni totiž katechetové nejsou většinou mé věkové kategorie (mně je osmnáct). A takový nadšenec, abych šla dobrovolně někam, kde budu od 9 do 16 hodin poslouchat přednášky, to fakt nejsem. Ale nakonec jsem šla. Ono totiž téma znělo moc zajímavě. Přesně to bylo „Jak přiblížit dětem téma: Duch svatý“.

  S dětmi moc nepracuji. Sice o prázdninách jezdím na tábory, kde jde hlavně o děcka, ale nějakej profík?- to fakt ne. Jenže ten Duch svatý… To mě tam tááák táhlo. Tak jsem nakonec šla...

  První, co mě překvapilo, když jsem vstoupila do sálu, byly židle- byly totiž v kruhu. No nic, vytáhla jsem si papír na zápisky.

  Většině posluchačů bylo třicet až čtyřicet. Ovšem zahlédnout jste mohli i o dost starší. „To teda bude záhul:)“, pomyslela jsem si.

  „Tak jako první bych vás chtěla poprosit- schovejte si pisadla a papíry. Ty nebudete potřebovat. To, co je zapotřebí, jsou vaše ruce. Musíte je mít volné!“ Páni… Že by si ta přednášející dělala srandu? NE, ona to myslí vážně! Do háje, kam jsem to zas vlezla???

  Nečekala jsem, že mě to bude kdovíjak bavit, ale nakonec mě to vážně dostalo. Ono to totiž bylo o praxi. Paní, která to vedla, byla praktik tělem i duší. Snažila se ukázat, jak dostat děckám Ducha svatého fakt „pod kůži“. Všechno to bylo podáno hrou.

  Nestačila jsem valit oči:) Vidět dospělé lidi, jak si hrají, to je něco. Nejdřív jsem čekala, že ji bude většina ignorovat. Ale ono ne! Ti katechetové, ti čtyřicátníci a šedesátníci (podle mě bylo některým i víc) se vrhli do hry! Nebáli se použít „svého Ducha“. Víte, já mám často problém zapojit se a teď jsem tu viděla lidi, některé ve věku mých prarodičů, jak si to užívaj! Jak se nebojí jít do toho naplno! Lidi, poslouchejte!- já jsem tam cítila Ducha! Nebyla jsem mezi mladýma, neměla jsem tam přátele, ale On tam byl! Bylo to úžasný. Byl tam, protože ty lidi se nebáli, nechat ho v sobě působit. A tyhle lidé, ti vyučují děti… To je úžasný!!!

  Já jsem náboženství nikdy nepovažovala za střed světa, ale teď jsem si uvědomila jeho pravou hodnotu. Tu nenahraditelnou cenu, kterou má v životě dětí. Ono to totiž nebylo jen o tom říct „kdo s kým a kdy v bibli“. Tohle bylo o společenství, o nadějí, o důvěře... O tom, co mnohdy našem děckám chybí.

  Jak jsem již psala, s dětmi přímo nepracuji, ale přesto mi tato přednáška dala plno nových poznatků.. (A nebojte se, já ty hry, co jsme hráli, využiji s mládeží coby dup:) ) Jen je mi líto, že to mnohdy nefunguje v praxi. Často slyším stížnosti a nářky. Že ve farnostech není mládež, nejsou děti, o nábožko není zájem… Něco vám ale povím. Dala bych nevím co, kdybych mohla takové náboženství, jakého jsem byla svědkem, mít ve svém dětství. 

  A tak vás prosím, udělejte něco pro to, aby to s námi nešlo z kopce. Asi to zní blbě, ale my (křesťané) jsme vlastně Boží reklama. Ale tý reklamě dává šmrnc až Duch svatý…

                                                               Markéta

PS:  Katechetické formace se konají většinou třikrát až čtyřikrát do roka, téma je pokaždé jiné. Na tyto formace musí být katecheta přihlášený, ale myslím si, že není problém domluvit se (mně se to povedlo). Myslím, že každý, kdo má co dělat dětmi či mládeží, či lidmi by měl něčím takovým projít. Ať je to kurz animátorů či cokoliv jiného. Jestli vám tedy záleží na tom, koho „vyučujete“…

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

prosba

(jitka, 8. 11. 2007 13:29)