Jdi na obsah Jdi na menu
 


Svatost?!?!? Blbost... to není pro mě

23. 3. 2007

  Zhasl jsem svíčku a chystal se do postele. Však už byl čas zalehnout… Druhý den musím ráno vstávat brzo do školy. Nastavuji budík a koukám- přišla mi smska. Píše kamarádka ze Slovenska…

  "Polské sestry prosí o modlitbu za misionářku ve Východním Timoru, která bude zítra popravena za hlásání evangelia. Pošli to prosím dále…"

  Padl jsem do postele a hned usnul. Nějak mi to v tu noc nedošlo...

  Ráno se vzbudím. Je 1. listopadu- slavnost VŠECH svatých. Znovu kouknu na mobil a zjišťuji, že včera večer jsem skutečně dostal zvláštní zprávu. Teď si to uvědomuji a posílám to dalším známým.

  Kdo to asi je? Jak je stará? Proč ji chtějí popravit? Otázka za otázkou proudí v mé mysli. Odpovědi neznám, ale jedno mi je jasné. Tam v dáli, v cizí zemi, položí jedna dívka svůj život. Zemře, protože se zcela oddala Kristu. Opustila všechno a vydala se hledat Boha a sloužit mu v bližních daleko od domova. Svůj život vložila do rukou Bohu a její cesta, skrze mučednickou smrt, vede do ráje.

  Já vlastně neznám ani její jméno. Svět netuší, že je zde žena, která přijde o život, protože právě tento svět chtěla svou nepatrnou službou změnit. Pomoct tím, že bude svatá.

  Když pohlédnu směrem k nebi, napadá mě otázka, kolik takových podobných mužů a žen tam je? Lidí, jejichž jména neznáme. Lidí, kteří celý svůj život toužili po svatosti. Jak velké je to stádo svatých, které se už klaní před Pastýřem a Králem?

  Musí to být jistě zástup, který nikdo nespočítá. Jen Stvořitel sám zná jejich životy. Neobyčejně obyčejné... Všechny útrapy a zkoušky, kterými prošli. Každý skutek, který vycházel zde na zemi z jejich srdce pro lásku k Bohu.

  Tak tito svatí mají na začátku listopadu svůj svátek. V kostele jsme jejich jména nezpívali v litanii, ale i oni se za nás přimlouvají. Prosí za nás „na cestě“, abychom došli do slávy našeho Pána, tak jak oni.

  To by bylo něco, být tam jednou mezi nimi a mít také 1.11. svátek. Je to ale možné, abych já byl svatý? Vždyť jsem tak nedokonalý… Jenže ono přece nejde o to mít zbožný výraz v obličeji a tvářit se jakoby mi ulítli včely. Není potřeba si na nic hrát. Můžu chodit dál v roztrhaných džínách, zajít s kámošema na pivko a přece můžu být - s Pánem - být svatý. Toužím být s ním…

  Žena, která zemře ve Východním Timoru pro svou věrnost evangeliu, také není dokonalá. Jistě ale neustále touží být svatá. Měla svůj život ve vlastních rukou, ale něco pro Ježíše udělala, aby ho nalezla.

  Co pro to, abych našel Boha, udělám dnes já?

Prosím Boha, aby jí už dnes otevřel brány nebes a přidala se k zástupu svatých, třeba „bezejmenných“…

                                                                                            mk

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář