Jdi na obsah Jdi na menu
 


modlitba 2007/3

4. 4. 2007


Duchu svatý, Duchu Utěšiteli, přijmi naši prostou modlitbu, chceme Ti všechno svěřit a radovat se z Tvého působení v naší duši.

(z komunity Taizé)

 

  Na zdi rozbombardovaného Varšavského ghetta bylo napsáno: „Věřím v slunce, i když nesvítí. Věřím v lásku, i když ji necítím. Věřím v Boha, i když mlčí.“

  Na tenhle verš jsem narazila ve chvíli, kdy mi nebylo zrovna lehko u srdce. Všechno na mě padalo a Bůh mi byl najednou strašně vzdálený. Zdálo se mi, že mě opustil. Modlitba mi přišla absolutně zbytečná- měla jsem pocit, že je k ničemu. Radši jsem se dala do uklízení. Vyhazovala jsem plno papírů. Najednou mi ale k nohám spadl lísteček s tím citátem… 

  "Věřím v Boha, i když mlčí." Je lehké věřit, když jde všechno podle plánů. Je lehké být dobrý křesťan, když mám kolem sebe lidi, které mám rád. Je lehké pomáhat těm, které miluji… Mnohem těžší je ale věřit, když všechno padá. Mnohem těžší je pomoct člověku, kterého moc nemusím. A mnohem těžší je být křesťan mezi těmi, kteří mě nenávidí.

  Ježíš nám nikdy neslíbil, že v momentě, kdy v něj uvěříme, bude všechno ok, že všechno v našem životě bude bez problémů, ani že se nám strasti vyhnou obloukem. Tak to není a myslet si tohle je jedna velká iluze. Problémy, starosti a pády jsou a budou součástí našeho života.

  Jedno je ale jiné. My na ně už nejsme sami. Ježíš nám tu nechal mocného pomocníka- Ducha svatého. A dal nám ještě něco. Dal nám domov. Domov v nebi, kam můžeme kdykoliv přijít skrze modlitbu...

  Není potřeba mnoha slov- stačí prostá modlitba. Modlitba, ve které vše svěříme…

  I já jsem se k ní nakonec dostala a jsem za to ráda. Chci se radovat z působení Ducha v mé duši. Chci, protože věřím, že Bůh má tu moc. Rozhodla jsem se věřit… I ty můžeš...

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA