Jdi na obsah Jdi na menu
 


I don´t understand

24. 4. 2007

  Už se ti to někdy stalo? Mně teda jo a vsadím se, že i ty s tím budeš mít nějakou zkušenost. Je tu prostě něco čemu nerozumíš… A není toho málo. Stačí se trošku zamyslet a dostaví se proud myšlenek. Vynoří se toho spoustu. Nemám pravdu? Čemu nerozumíš?

  Mě už to se to v hlavě šrotuje. Myslím na svět kolem sebe a uvědomuji si tolik těch divných věcí, kterých je plný. Tolik otázek, na které neznám odpověď já ani ty. Tolik bezmoci proti níž nemůžu vlastně nic udělat. Jo, jasný, vlastně celému životu moc nerozumím. Stále se opakuje ta otázka proč…

  Ale ouha. Ono to není takto jen s tím světem okolo mě. Že by to nedorozumění bylo pouze tam kdesi v dáli? Néé. Vždyť se to týká dost často i mě. Mého života. Taky si to už pocítil, co? Zklamání, smutek, ztrátu, bolest. Měl si něco tak perfektně naplánovaný, úžasně sis to vysnil a ono to dopadlo úplně jinak. Nebylo to tak barevný, něco chybělo. Možná že z krásného snu zbyl jen šedý stín a ty se teď do toho bojíš jít znova. Mockrát sis už totiž musel říct: „Já tomu nerozumím.“

  V bibli se píše o jednom chlapíkovi, který uslyšel hlas Boha, který mu říkal aby vstal z pohodlí svého domu a vydal se na dlouhou cestu aby splnil jemu daný úkol. Ta cesta nebyla zrovna krátká a ten chlápek to věděl.

  No jen si to zkus představit. Sedíš si někde v pohodlí. Máš to skvěle naplánovaný, nikdo tě nikam nehoní, si totálně free. Najednou přijde někdo a řekne ti aby ses zvednul a šel někam do Kyjeva. Jo tak nějak byla dlouhá ta cesta. A víš proč tam máš jít? Prej proto aby si tam zakopal kožený pásek…

  Neuvěříš, ten chlápek tam fakt šel. Když tam došel, nebyly busy ani vlaky, zakopal to tam, pak se vrátil domů. Museli ho dost bolet nohy. Asi si myslel, že udělal Bohu radost a vidím ho jak se těšil, že teď si vorazí.

  A víš co mu řekl Bůh? Jdi zpátky a vykopej ten pásek. Tak on jde znova tu štreku. Jít dvakrát do Kyjeva a pěšky, to může jen blázen. Jo, ale on jde. Když se tam dokodrcá a kope na tom místě, tak ten pásek najde, je ale shnilý a rozpadlý. A Bůh mu řekne, že může jít zpátky.

  Myslíš, že ten člověk tomu rozuměl? Že chápal, co se to v jeho životě děje?

  Jedno mu ale došlo. Bůh je s ním právě v těch situacích, kterým nerozumí. Tady totiž nešlo o pásek, ale o cestu s Bohem. O cestu, která se zdá nerozumná, možná nesmyslná. Bůh je ale tam. Právě tam, kde tomu vůbec nerozumíš. Je přesně tam, kde ti utíká pointa.

  Neříkej mi, že si se nikdy nepodíval směrem k nebi a nevykřiknul si, nebo se ti to aspoň chtělo, nepochopitelné proč.

  Podobně se asi cítili dva Ježíšovi učedníci, kteří po jeho ukřižování utíkali z Jeruzaléma do vesničky Emauzy (píše se o tom v Lukášově evangeliu – 24.kapitola). Šli a stále to probírali, stále na to nemohli přijít. Nerozuměli tomu, byli zklamaní. Asi se nestalo vše podle jejich představ. Nechápali…

  V tom se k nim mlčky připojil sám Ježíš. Stejný Ježíš, kterého před pár dny následovali byl u nich, velmi blízko. Ale oni ho nepoznali. Byli příliš utopení ve svém zklamání, před očima měli zeď, která vyrostla z toho, že stále omílali to, že tomu nerozumí, že už nemá nic cenu.

  Až když opustili svojí beznaděj, což trvalo dost dlouho, tak se jim otevřeli oči a uviděli, kdo to stojí vedle nich.

  Nejsi na tom podobně? Neomýláš stále dokola, že tomuhle světu nerozumíš? Nespekuluješ o smyslu svého života? Neutápíš se ve svých nesplněných představách?

  Zkus se prosím ohlédnout. Možná tam stojí. Počkej, on tam určitě stojí. Právě když ti je těžko, právě když je ti smutno, když nic nemá smysl. On tam stojí a ptá se tě jako těch učedníků: „Co se stalo?“

  Řekni mu to. Nevím, jestli dostaneš obratem odpověď. Určitě ale zjistíš, že na to, čemu nerozumíš nejsi nikdy sám. Zkus to a přesvědč se, že někdo ti nabízí řešení…

                                                                                                         MK

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář